www.Pust.cz

Myslím, že každý z nás vie kedy a ako umrie, len si to nechce pripustiť. Ľudia o svojej smrti rozprávajú akoby zo srandy, ani nevedia akú pravdu veľakrát hovoria. Už ako malá som sa na smrť tešila, nie preto, že by som nemala rada život, ale kvôli tej skúsenosti. To čo si najviac želám, je byť v tej chvíli pri vedomí, a uvedomovať si tú transformáciu. Viem, že to bude krásny zážitok, ale bude to stáť veľa práce

Chceli žít člověk šťastný život, musí mít na paměti svoji smrt stále.

k příspěvku od Míly:

Jde o touhu, která je podstatou života člověka. Touha nemůže "vyvanout" protože tak by byla nenaplněna a tím pádem přímo nesmyslná a zhoubná. Právě nenaplnění touhy je příčinou smutku, prázdnoty a vyčerpání srdce člověka a pak smrti; věčný život je zvednutí opony po kterém se tato neuhasitelná žízeň v Bohu naplní.

"Já" nemůže "vyvanout" protože neexistuje: v každém okamžiku se vztahujeme k něčemu a někomu úplně jinému. Je jen proud života, který touží po naplnění v nepředstavitelném.

Karmický zákon a převtělování neexistuje, protože není "já" které by se mohlo převtělovat a být subjektem zákona. Proud života je samozřejmě regulován, ale nikoliv krutým a slepým zákonem, nýbrž láskyplnou a vidoucí láskou. K tomu potřebuje člověk srdce. Aby viděl svobodu, která pak je skutečně "poznanou nutností" (ale nikoliv vynucenou a krutou násilností jak se to kdysi tomu nešťastníkovi který s touto hlubokou pravdou přišel "podařilo" přeložit do neštěstí mnoha lidí).

"Jde o touhu, která je podstatou života člověka."

Nehopso, si děláš legraci, ne? Neodstranitelná touha? Touha podstatou života?

Ukaž mi jedinou touhu, která ve mě přetrvá navždy? Rád bych jí poznal.

Petr

Nehopso přečti si úvod - nevidíš se tam? Sháníš info a pomoc všude okolo místo abys začal sám a sám si srovnal svoje věci. Jestli si myslíš že Ti v této fázi někdo pomůže, tak zapomeň.. Držím palce

Se smrtí někoho velmi blízkého jsem se v tomto životě setkala 2x.

Poprvé to bylo asi před necelými 3 roky, kdy mi zemřela má první kočička Eliška, která mi velmi přirostla k srdci. Možná si řeknete - šlo jen o kočku - ale v mém případě to tak nebylo. Záleželo mi na ní víc, než si dokážete představit.

Co tomu ale předcházelo.. Kdysi jsem si přála poznat, jak jsem schopna se vypořádat se smrtí někoho jiného. Naivně jsem si myslela, že jsem schopna to zvládnout, ale opak byl pravdou, připravena jsem skutečně nebyla.. Má zkouška přišla myslím že maximálně do 1 roku.. Její smrt byla velmi rychlá a nečekaná a já po její smrti vydržela asi 6 hodin v kuse brečet, byla jsem nešťastná a neustále se ptala proč Stále jsem ji volala a nedokázala jsem ji "pustit". Výsledkem bylo (jak se časem ukázalo), že kvůli mně nemohla odejít do Světla a způsobilo mi to víc problémů než užitku, ať už s mým fyzickým i psychickým stavem, ale i s dalším kocourem, který přišel po ní. Díky Bohu se to už ale vyřešilo.. a pro mne to byla velká Lekce života/smrti.

Od té doby jsem hodně změnila svůj postoj ke smrti. Začala jsem se o smrt více zajímat a snažila se vědomě nastudovávat vše okolo ní..

Další příležitost jsem dostala před měsícem, kdy mi umírala babička.. Bylo to také vcelku rychlé. Když jsem ji v "poslední" den navštívila se svou maminkou, už nic nevnímala. Pohled na ni byl velmi žalostný, který má mamka moc nezvládala, proto jsem ji poslala pryč, že s babičkou zůstanu a že si s ní budu ještě povídat. Seděla jsem u ní asi 3 hodiny a povídala jsem k ní.. neboť věřím, že její duše mě i přes to utrpení těla vnímala. Držela jsem ji za ruku a dodávala jí odvahu na vykročení do Světla. Byly to pro mne velmi zvláštní chvíle. Cítila jsem, že jsem to zvládla, a cítila i radost, že jsem mohla být alespoň trochu nápomocna umírajícímu člověku. Babička zemřela asi 2 hodiny po mém odchodu..

Díky těmto zážitkům jsem si uvědomila několik věcí.. Slovo "smrt" by se do úst opravdu neměla brát lehkovážně, jak už psala i Jana. To o čem přemýšlíme, po čem toužíme, natož o čem mluvíme, může přijít velmi rychle.. A také jako Jana bych si přála, až jednoho dne přijde smrt i ke mně, abych ji dokázala s vděčností přijmout a vědomě ji prožít.. Na tu cestu už se velmi těším, ale do té doby chci, aby mi mé tělo ještě hodně dlouho sloužilo k naplnění všech mých přání, kvůli kterým jsem život v těle přišla žít sem na zem..

To Dharmaby...ale ano...podle Shopenhauera, ktery to ma z Vychodu je to "touha po zivote" ci take "vule po zivote." Zijes, protoze mas prislusnou touhu. Cena je utrpeni. Po vyvanuti teto touhy jsi vyvazan ze zakona reinkarnace, tak o tom uci vychod. Takze to byla prima odpoved na primou otazku. Mozna je prave "vyvanuti" odpovedi na ci "nasyceni" teto touhy. Tady jsou slova jen obrazy a prima zkusenost je prave to = prima a tedy nesdelitelna jinak nez slovnimi obrazy (a proto me Pavel posila do studene vody).

Tak jak je to (vyvanuti) ostatne popisovano i v predchozim textu od Mily, na jehoz nekolik slov v zaveru jsem si dovolil reagovat.

A Pavlovi bych mozna odpovedel tak, jak mi radil Dharmaby v mem dramatickem jinem vlakne: asi ta Tolleho pritomnost trha vazanost touhami a karmickymi pravidly. Pokud se tam clovek dostane (jak mi Pavel pripomina abych si zametl pred vlastnim prahem). Ja jsem na to Tollemu hned skocil, ale ted spise mam pocit, ze zivotni pribehy cili divadlo sveta nejde tak jednoduse zrusit a vytrhnout se, ze clovek ma podstatnou minulost i budoucnost v mnoha moznostech, ktere se mu pres pribehy otevira. Toto Tolle hned na zacatku vyloucil jako klam a prelud a nezabyva se tim, stejne jako cely Vychod, ktery povazuje realitu za iluzi.

Myslim, ze je mozne vsechno a svet je natolik absurdni, ze je oboji (ja i ne-ja, pritomnost i pribehovost) stejne pravdive i nepravdive soucasne.

Jinymi slovy existuje karma (jako vazanost pribehy) ale i neexistuje, protoze v dokonale ci uplne pritomnosti neni pricinnost, ale jen "svoboda aby se uskutecnilo to prave se realizujici a timto realizovanim je prave poznavane jako "nutnost". Je to kontradikce, ale zivot je paradox.

Mimochodem, to, ze "ja" neexistuje jsem si vypujcil od Bergera, kde on tvrdi, ze ja se neustale promenuje podle situace...a tak neni uz to predchozi "ja." Pokud je plne ponoreno do pritomnosti, pak vlastne uz neni samo sebou...ten samy paradox jako o odstavec vyse. Na vychode byl kdysi spor mezi brahmany, kteri si vybudovali sve pozice na konceptu neznicitelne neustale reinkarnovane duse a budhisty, kteri to popirali. Prave promenu ja v kazde situaci uzivali ti druzi jako argument pro spor s temi prvnimi. Je to to same: spor mezi pribehem a karmickymi vaznostmi na jedne strane a mezi pritomnosti a neexistenci "ja" na druhe strane.

...a clovek si nekdy zavari, kdyz jeho srdce chce neco jineho nez hlava.

...a narazi prekvapen na neco o cem netusil (ta vec s tema cakrama je jen zpusob jak to popsat...a tady jsou tak chytri lidi, ze jsem cekal na rozumy. taky jsem nakoupil, podle objednavky.)

Pavel a ty pusty davaji nastroj jak to zkrotit...ale ani tak nas to nevyvaze z vseobecneho pribehu sveta treba prave v tomto okamziku. I tento server je jeho soucasti.

Proste si myslim, ze clovek musi objevit svuj vlastni, skutecny nejpravdivejsi pribeh. Na Zapade se tomu rikalo "povolani." Kdyz se do toho pribehu zaradi a najde s v nem, tak je happy a OK. Pak se uz ho nemusi tykat zadna dalsi reinkarnace (ci ocistec ci snad i peklo), protoze si nasel co je zac a uz neni co dal se ucit. Zizen je naplnena sytosti zivota a stestim (a tady se napojuje Zapad a tvrdi, ze to stesti a zivot je konkretni Osoba Boho-cloveka, existujici historicky, nejen symbolicky a metaforicky jako "obraz principu" vsude jinde...a ze "kdo veri ve jmeno Jezis bude spasen"...protoze prave Stesti a prave Zivot je On). Pak clovek zustava maximalne aby pomahal, protoze dosud jeste se uskutecnuje pribeh sveta. (ale i to, paradoxne, muze ale byt i JE nejvlastnejsi osobni pribeh kazdeho cloveka jako takoveho...cili to, o cem se mluvi jako o Jedinem (pribehu, moudrosti, splynuti, dokonalsti a neprehledne mnoztvi dalsiho)

Hm..ale pokud bych uz jednou byl u Boha, tak reinkarnaci s opovrzenim odmitam. Proste nejsem totozny ani pokracovanim niceho predtim. Je to proste klam.

A dokazte mi opak! pokud neprijmu vas (klam? pravdu???) o tom, ze vsechno je iluze a jen vira v reinkarnaci je "realna skutecnost" tak me nikdo nema sanci presvedcit. Maximalne popru i vlastni zkusenost zivota...(jak se kazdemu z vas kdo to cte denne stava nescetnekrat, pouze si to neuvedomuje)...ale paradox tu zustane. Tak, a to zase reklo nevycvalane, nevychovane, ale spontanni srdce. S tim jsem prave mel ten problem pri narazu do reality. Hodne to bolelo. Ale podstatne vidime srdcem, treba i jako bolest.

...a jeste posledni postreh: nedosel tady nekdo k poznani, ze clovek je ve skutecnosti nahatej? Je to primo fyzicky pocit, ale je to asi nejhlubsi poznani, ktereho se mi dostalo. Ne ze by to bylo "lichotive" poznat sama sebe a uvidet sve zahanbeni. Ale poznani to je a docela "sticks" (drží).
O tom poslednim mluvim jako o prime zkusenosti. Zajimalo by me kolik lidi bude mit kolem se odvahu priznat. Pokud to neznaji, tak moc asi nezazili. Je to proste hanba, ktera jde az do morku kosti. Tak ruky nahoru, kdo to zna?? Kdo z vas uz jste se chlubil nekdy tim, ze jste nesli "kuzi na trh"? Kdo se uz chlubil posetilosti, ktera byla nezpochybnitelne jeho Vlastni?

(tady se probira moudrost a to je dobre, ale ono to docela souvisi)

Ne-hopsa

Nehopso opakuju znova - seš virtuoz v přešlapování před bránou - místo abys vstopil, přehazuješ nervozně horkej brambor z ruky do ruky a nechceš slyšet co dál. Za dobu než si napsal výše uvedenou litanii, mohl jsi mít třeba sjeté čakry 5 x dokola. Proč potřebuješ za každou cenu za pomoci mozku a rozumu dospět k přesvědčení, že cesta kterou se chceš vydat je ta správná?

Kamilo konala jsi dokonale správně a udělala maximum, co jsi ze své pozice mohla. V Pravdě řečeno, ze 100% toho co je správné jsi udělala tak 10% - ukázala jsi babičce, že aspoň jeden z těch 200-300 lidí co znala, aspoň něco tuší o životě po životě a dokáže nesobecky pustit, či dokonce poslat umírajícího na cestu k pokusu najít světlo. Až se k podobné situaci namaneš příště, zde je několik rad:
- umírající "pendluje" mezi tělem až tři dny. Čím méně si je jistý svou sitaucí, tím častěji přichází "k sobě" tedy zpět ke svému tělu, což se projeví třeba jen lehkým cuknutím koutku úst. Jestliže má ale vhodné vedení o které jsi se pokoušela Ty, ke zbytečným návratům nedochází, ale Tvůj hlas umírající stále po dobu třech dnů stále slyší a měl li/máli v Tebe důvěru počas života, dělá co říkáš - nechá se vést až k cíli za předpokladu, že je vše provedeno včas a karma nestačila vystrčit svoje drápky. Jeden z úžasů života spočívá v tom, že světlo vidí na krátkou chvíli i člověk s velmi těžkou karmou a má na chvilku možnost se karmě vyhnout a jít rovnou ke světlu. Podmínky jsou logické: Buď ví co má dělat sám, nebo jej někdo vede. Takže příště: Neodcházej od umírajícího dřív než za tři dny a snaž se ho po celou dobu vést. Může Ti pomáhat někdo jiný stejně smýšlející po dobu kdy budeš jíst nebo odpočívat. Vím, to se těžko dá zařídit a v podmínkách západního prostředí se dá sejít níž a aspoň zajistit, to, že neodejdeš ve chvíli, kdy umírající "přešlapuje" na hraně. Teď již jistě sama cítíš, že odejít dvě hodiny před, bylo z Tvé strany velkou chybou... Ale bylo a už se stalo a stejně jsi udělal o 99,9% víc, než je schopen kdokoliv v Tvém okolí... Studuj dál tyto věci, máš k nim "přirozený talent" = zkušenosti z minulého života. P.S. U zvířat je to mnohem jednodušší - to nežije v iluzích a nelpí na životě takovou silou jako člověk. Držím palce v dalším poznávání Života

Nehopso, rozumím o jaké touze píšeš, třeba v Drgdršjavivéce je to popsáno lépe než jak to popisuješ ty. Je to dáno spíše nevědomostí a připoutaností, proto se vracíme.
Nemám chuť se tady rozepisovat, Pavel ti to napsal jasně.
Jen bych tady citoval Buddhu, když už tady polemizuješ o reinkarnaci, o nahém těle a utrpení. Snad ti to něco dá a pochopíš některé omyly
Petr

"Utrpení je, ale není žádný trpící,
čin není konán žádným činitelem,
Nibbána je, bez osoby do ní vstupující,
stezka je, ale poutníka nenaleznem."

"Žádný Brahma a žádný bůh není tvůrcem tohoto koloběhu života a smrti,
jen prázdné jevy tu pokračují, závislé na hromadění podmínek."

hmm.. zajímavý téma... sice mrtvá diskuze,ale rád se podělím o jistou zkušenost z roku 2005.... nechci psát podrobnosti o co se jednalo konkrétně.. alspoň ne takhle veřejně....
ale tohle snad můžu -
pětidenní poměrně intenzivní meditační sezení zaměřený právě ve smyslu jakým se zabývá toto téma....umírání.... z mý strany zvědavost, probuzený zájem o věci ducha,zároveň ale i absolutní nepřipravenost a nezkušenost sezení v meditaci - pouze očekávání ve smyslu.. tak teda schválně co bude..

třetí den sezení vnímání barev.... černé a červené (už si nepamatuju v jakém pořadí ) prožitek trojúhelníků... červené světlo provázel pocit ..sakra něco se děje.. černé světlo (dáli se to nazývat světlem ) provázel pocit strachu - pak se vše rozjasnilo a světlo bylo všude a při tom jako ne všude a bylo zelenkavě bělavé a provázel ho pocit tak intenzivní rozkoše (rozdýchaný jako žena při orgasmu rozkoše kterou jsem nikdy před tím a ani po tom už neprožil...... hmmm.....

od tý doby hledám klíč a myslím že půst je právě tím co jsem hledal.....

Se smrtí se setkávám dost často, pracuji v nemocnici jako sanitář... a není to nic hezkého, když vezete člověka kterého vůbec neznáte, ale víte, že ještě před pár hodinami žil... a že někde... jsou jeho příbuzní, kteří doufají... a že je smutnou povinností sester oznámit rodině... ale z vlastní zkušenosti znám i případy lidí, kteří docházeli léta na kontroly a různé zákroky, které jim měly pomoci... a pak vidíte jak se Vám ti lidé před očima mění, jak postupně před očiíma chátrají... až jsou v takovém stavu že jim musejí dávat vysoké dávky morfia aby tišily bolest... a ti lidé vám umírají před očima... a pak je odvezete na patologii a přeložíte na plech a zasunute do boxu... je to hrozný.... občas si vzpomenu na pust... a jestli by jim to pomohlo... když už není žádná naděje... tak proč ne?
Medicína hodně pokročila, dnes už provádějí embolizaci... např. u rakoviny ledvin... tzn. tkáňovým lepidlem uzavřou žilní kmen, který vyživuje ledvinu... zjednošeně řečeno... nádor sám odumře... znám lidi, kterým to pomohlo, ale znám i lidi, kteří to podsoupili a stejně zemřeli... a nebo sem přišel do styku s radiofrekvenční ablací - nádor napíchnou pod ct kontrolou a zevnitř spálí vysokou teplotou - opět zjednodušeně řečeno - tam platí to samé... asi záleží na stádiu zachycení nádoru... ale lidé o tom asi málo vědí... v době kdy máte metastázy je už většinou pozdě... ale jak se říká... naděje umírá poslední... tak proč nezkusit radikální hladovku?

Dušanko, načo čakať, kým už nie je nádej... Treba hneď. Kým je. Kým sme. Nech sme - ešte tu a teraz. Hoci i potom budeme.