www.Pust.cz

se svolením autora mailu:
me stve mamka s tim jejim, ze se o ni nepostaram az bude stara a ani nebudu vedet, ze umrela a ze si cely zivot odrikala kvuli me, aby se o ni pak mel kdo postarat a ona si mohla v klidu uzivat vnoucat...
jsem mela sto chuti ji rict ze ji jeji deti nepatri a ze ma cas se jeste o sebe postarat tak, aby si i to stari uzila naplno a sobestacne
ze prej a to mam ty hormonalni leky hodit do kose?? a doktor rekl ze pak budu mit takove a makove problemy... rikam:"delej si co sama uznas za vhodne, muj nazor znas, doktora taky, oba se muzem plest, tak si to zjisti sama, over a pak se rozhodni podle Tveho nazoru, ja nechci abys mi neco verila" no a byl pokoj, nekdy uz jsem asi i drza

také to moc dobře znám. nyní se už ale nesnažím nic vysvětlovat a a myslím si to své. kdo chce kam, pomozme mu tam, tak se to říká, ne. jen mě štve, že se do mne stále naváží skrz děti, že jim nedám ani najíst. jako by trpěly podvýživou

Berte to tak - my máme svoju hlavu a naše mamičky zasa svoju. Bože, ako rada by som ja ešte "bojovala" s mojou mamkou. Myslím, že tam, kde je láska, tam sa dá všetko zvládnuť. Treba si dohodnúť hranice, mamku objať a povedať: "Mamulienka, veď ja milujem tvoje vnúčatá rovnako ako ty. Ver mi, prosím, že to, čo robím, je správne." Liečba objatím je lepšia ako slovné boje. Mám to vyskúšané. Len už nemám mamu, aby som ju objala

je to však těžké, když se po tom čím v životě prošla brání i tomu objetí. myslím, že tak nějak uzamčená sama v sobě a nechce možná nikoho k sobě pustit. proto jsem již přesvědčování vzdala, třeba se nechá přesvědčit sestrami, ale jdou jinou cestou jako já

To mi je ľúto, Mirka. Nevzdávaj to! Vieš, aj v rozprávke mal pán kráľ tri dcéry, ale len Maruška to s ním myslela celkom dobre - aj keď ju z hlúposti najskôr vyhnal. (Hoci tam to bolo "soľ nad zlato", no my si dosadíme za soľ slovíčko pôst, však áno )
Aj ja mám sestru a veľmi ma trápi, že ide úplne iným smerom ako ja. Snažím sa stále jej vysvetľovať a verím, že raz tú bariéru prelomím. Je odo mňa o 7 rokov mladšia a začína na sebe, bohužiaľ, cítiť, že to, čo so sebou robí, nie je dobre. Práve včera mi vravela, že je na seba už nahnevaná, lebo nemá pevnú vôľu. Vždy od pondelka začína s diétami a väčšinou končí v pondelok, keď príde domov. Ja sa jej snažím vysvetliť, že diéty sú na figu, len dočasné riešenie. Chce to pomaly (alebo aj odrazu, keď je človek na to dosť silný) prijať úplnú zmenu a nevnímať ju ako diétu. Ja by som si napríklad pôstovacie pondelky už nedala zobrať a nevnímam ich ako trápenie - je to také jasné, ako že si pravidelne čistím zuby Zatiaľ má sestra zo mňa pred okolím posmech, som za blázna, ale cítim, že už to v nej začína hlodať - či predsa len nemám pravdu JASNÉ, ŽE MÁM A ONA TO RAZ MUSÍ POCHOPIŤ, LEBO MI NA NEJ ZÁLEŽÍ A teda do tohto hniezda neprestanem rýpať A sama sa neuzatváram pred novými myšlienkami a skúsenosťami iných, veď sa stále vyvíjam na tej svojej ceste a je výborné, že som vás stretla, veľmi mi to pomáha.

Zdar a úspech všetkým rýpalom - nikdy sa nevzdávajte!
Rýpalka Rena

Většina lidí se bude až do poslední chvíle velmi tvrdě bránit tomu, aby vykročili na očistnou cestu. Nejbližší lidé nejsou výjimkou...

Zakořeněná víra v lékaře a v existenci nemocí vnímanou jako normální věc během života a především ve stáří je jako železná košile.

Vše jsou jen sliby - všechno jsou to jen berličky politiků jak získat body do voleb a nakonec se člověk dočká jen dalšího posunu důchodového věku k vyšší hranici. Vezměme si však celkový pohled na věc z trochu větší dálky. Jak to vidí naše Sluníčko? Nemyslím to co nám sem chodí (ale třeba to vidí zrovna stejně Zem vznikla před miliardami let - život na ní běží odedávna v různých formách. Tak jak jej známe my, vznikl v době, kdy se umoudřila příroda natolik, aby nás v této formě nechala žít v prostředí okolo teplotní nuly - tedy běžné prostředí s ekterým každý přicházíme do styku je prostředí, kde voda vaří a kde mrzne. Kdo dělá s vyššími rozsahy teplot, už se nazývá odborníkem. "Naši" Zem využívalo k životu mnoho civilizací které vždy ukončily ........hm ale to už píšu článek:)

tady to máš
http://www.pust.cz/frame.php?load=zijeme_na_Zemi3

Jako se vším i s maminkama to chce trpělivost.
Velká rychlost (které jsem ! byl! zastáncem) není dobrá na okolí
ani na nové vnitřní uspořádání a poznávání.
Pěkně pomalu, at se to utřepe jak má a pak to má větší hodnotu i delší trvání.

Moja mama ( otca už nemám ) má hádam všetky civilizačné neduhy a to nemá ani 60 rokov. Obezita, vysoký tlak, cholesterol, nábeh na cukrovku aj astmu, žiaden pohyb, bolesti kĺbov, proste pomaly invalid uzatvárajúci sa do seba a svojich bolestí, berúci hrste liekov 3xdenne.
Dal som jej prečítať knihu pôst, vedel som že jej to nič nepovie, ale robil som to aj pre seba, aby rozumela prečo to robím ja a aby jednoducho niekde v pozadí mysle tú informáciu o pôste mala, hádam ju raz využije. Samozrejme vyhlásila, že také čosi pre ňu absolútne nie je, čo už by mala zo života keď by ani jesť nemohla.
Moje pôsty po sedmičku znášala v pohode, bol som v tom že tomu rozumie, len vie, že sama na to silu nemá, a teraz som s ňou rozprával o blížiacej sa 15-ke a zrazu mala pomaly slzy v očiach, či nie som normálny, že doma niekde sám sa ráno nezobudím a zomriem v spánku od hladu a prečo nie som ako všetci ostatní ľudia, však si to asi viete predstaviť.
Potom to skĺzlo ku debate o životných prioritách a zmysle, že sa mám oženiť a mať deti a nevymýšľať stále hovadiny a nemeditovať furt nad zmyslom života a metafyzičnom, zavŕšila to konštatovaním že som duševne chorý a spôsobil som si to experimentovaním s prírodnými psychedelikami v minulosti
Zrazu som videl mamu ako úplne cudzieho človeka, ktorý mi vôbec nerozumie, hoci som mal dojem že ma chápe, iba že s tým čo a ako robím, príliš nesúhlasí. Má svoju predstavu aký by som mal byť, čo by ju naplnilo šťastím a hrdosťou a keď sa tak nedeje, je nešťastná.
Vždy som mal k matke otvorený vzťah a všetko som jej hovoril, vrátane napríklad uvedených kouzelných houbičiek ( čo nespravil nikto s kým som sa kedy stretol ) a teraz vidím že to celé vlastne nijaký zmysel nemalo a akákoľvek otvorenosť nikam nevedie.
Je to deprimujúce, že vlastne to najlepšie je správať sa k rodičovi ako k cudziemu, nosiť masku, mať hromadu dôležitých tém ktorých preberanie spôsobí len problémy a ktoré sú tabu, takže musím fungovať len na selekcii tém ( mama=svet=svetské veci, kamoši a web=filozofia, spiritualita a duševné veci + pôstársky web a veci okolo toho ).

Atmane, už dávno jsem zjistila, že pokud s člověkem souhlasíš a kýváš je to všechno O.K. Jakmile máš svůj odlišný názor už to O.K. vůbec není.
Z cizími lidmi je to celkem fuk, ale u těch blízkých to bolí...
Moje máti začala mít (teď už delší dobu) nějaké problémy se žaludkem a ptala se mě, co má dělat. Když jsem řekla ať udělá alespoň jeden den půst, odvětila - no to jsem věděla, že mi řekneš právě tohle. Jeden den mi stejně nepomůže a víc bych nevydržela (aniž by samozřejmě zkusila) . Přitom kdybych jí řekla ať jde k doktorce, tak by taky nechtěla, už dávno poznala jací doktoři umějí být. Tak co chce slyšet???
Ale přesto se samozřejmě k té doktorce přiklání.

No ona nechce slyěet radu, chce si prostě povídat, komunikovat, mluvit slova, bez hlubšího použití, prostě podvědomě zahnat pocit samoty.