Genetické inženýrství umožňuje přenášet geny mezi různými biologickými druhy způsobem, který je přírodě cizí.
Vědci pracující v tomto oboru
mění samu podstatu života - manipulují s geny bakterií, rostlin a zvířat
a vytvářejí nepřirozené nové formy života s kvalitativně novými vlastnostmi. Vnášejí geny z bakterií do rajčat, kukuřice a sóji, geny z ryb do jahod a lidské geny zase do ryb. Takto - obecně řečeno - vznikají geneticky manipulované (modifikované) organismy označované jako GMO.
Kombinovat geny naprosto nepříbuzných biologických druhů je možné, protože bakteriální, rostlinné, zvířecí i lidské geny jsou vytvořeny ze stejného materiálu - deoxyribonukleové kyseliny (DNA). DNA je uložena v jádru každé buňky a nese dědičnou informaci celého organismu. Představíme-li si DNA jako dlouhou nit s navlečenými korálky, jednotlivé geny odpovídají jednotlivým korálkům. Při genetických manipulacích se pomocí enzymů vystřihnou z DNA pouze některé geny. Ty se kultivují ve zkumavkách, zmnožují a pak vnášejí do DNA jiného organismu. Skutečnost není ovšem tak prostá, jak by se mohlo na první pohled zdát. Mnoho dědičných informací není ovlivňováno pouze jedním jediným genem, ale spíše spolupůsobením několika genů. O tom, zda buňka přečte dědičnou informaci správně a ve správný čas, rozhoduje mnoho faktorů. Záleží například na tom, kde se geny na DNA vyskytují a jaké mají "sousedy".
Genetické manipulace nejsou žádnou přesnou vědou, spíše naopak.
Geny se do organismu "nastřelují" naslepo a pak se čeká, jaký bude výsledek.
Pravděpodobnost, že se podaří gen umístit přesně tam, kam si vědci přejí, může být i 1:100 000.
Jsou tedy geneticky manipulované potraviny skutečně tak bezpečné, jak nám tvrdí průmysl?
Víme, co se stane, budeme-li konzumovat GM potraviny po delší dobu? Cílem genetického inženýrství je vytvořit nové organismy odolné vůči škůdcům a zajistit tak např. zemědělcům vyšší výnosy či užitkovost. U geneticky manipulovaných potravin se prodlužuje trvanlivost nebo zlepšuje kvalita. Ale uveďme si příklad s byčejnými rajskými jablíčky. Ta jsou pozměněna tak, aby se odstranilo jejich přirozené měknutí. Rajčata pak na první pohled zůstávají na pultech supermarketů "čerstvá" po celé měsíce. Ovšem jejich bohatost na vitamíny výrazně klesá.
Jde tedy opravdu o zlepšování kvality? Nebo spíše o maximalizaci zisků společností?
V současné době jsou běžně modifikovanými plodinamy sója, pšenice, řepka, kukuřice, rýže, mrkev, hrášek, okurky, jablka, víno...
USA je největším producentem sóji . Geneticky upravená sója zaujímá 50 % z celkové produkce. Samotná plodina je v celosvětovém měřítku nejstrategičtější plodinou. Je obsažena zhruba v 60 % všech potravinářských výrobků prodávaných v supermarketech.
Najdeme ji v chlebu, pečivu, zmrzlinách, rostlinných olejích, sušenkách, instantních polévkách, těstovinách,
dětské výživě, margarínech, cukrovinkách, salátových zálivkách, rybích konzervách a jídlech ze sójových bílkovin.
Jaká rizika přináší geneticky upravené potraviny? Nezvýší se počet alergií? Přenese se rezistence vůči antibiotikům z GM rostlin na patogenní mikroorganismy? Jak se pak budeme bránit proti nemocím, když mikrobi, původci těchto nemocí, se stanou vůči antibiotikům odolní?
Když se zasáhne do metabolismu rostlin, nezískají potraviny z nich vyráběné toxické vlastnosti?
Toto jsou nejčastější otázky, které v současné době zůstávají nezodpovězené. A přesto se GM potraviny objevují stále více na našem trhu.
Kromě zdraví lidí představují geneticky modifikované organismy nebezpečí pro životní prostředí.
Může dojít k narušení rovnováhy ekosystémů, zániku druhů, snižování druhové rozmanitost, a také o tzv. "genetické znečištění".
Pokud by se promísily geneticky manipulované i nemanipulované rostliny,
všechny potraviny by pak byly GM a spotřebitel by si již nemohl vybrat.
Zdroj :
http://web.sks.cz/prace/slechtov/reserse.html