cepheus píše:
Pavlínko, děkuju, jsi hodná (jako vždy

), ale půlka gratulace - nejméně - patří tady panu domácímu,
bez něj bych nikdy nezjistil, že dám 21-ku hned naponejprv a s Boží pomocí po čase tu další - 26-ku.
P.S. Návratovky u mě nebyly zrovna vzorové .. proto se o nich zmiňuji, ikdyž varován jsem byl taky.
Jsem přesvědčený, že návratovky jsou ta těžší část půstu a vyžadují jedince hodně silné vůle.
Vůle potřebná pro půst jak vidno z mnoha jiných příkladů zde může být pro návratovku nedostatečná ..
Ahojky, 26 dnu... to je sen

, to musi byt potom super pocit.
Ja to zabalila, proste proto, ze uz nebylo vic energie, uz mi neslo skoro ani dychat. Vim, ze jsem byla na konci. Jakoby cely pust probihal trosku jinak nez jsem zvykla (teda delsi mam za sebou jen dva, tri...). Ja citila uz dlouho, ze telo nechce jist, takze v tomto pustu jsem se navratovky vubec nebala a potvrdilo se.
Hned prvni den pustu, jako by na se na zaludku zaklopilo a zadny hlad ani chute. Cely pust jsem vubec nemyslela na jidlo. Vubec, snad 2x jsem si vzpomnela, ze jsem na nej zapomnela. Jediny, co byl hnus, ta strasna pachut rano v puse. Jina nez pri jinych pustech. Dokonce se objevovala jeste snad do vcerejsiho rana a v kondici tedy zatim taky moc nejsem. I kdyz tendence je stoupajici. Kdyby mi nezmizela energie, pust bych neprerusila.
Pri zacatku navratovky jsem spis nejedla vubec nez jedla, protoze mi nic nechutnalo. Ted uz jsou chute asi v normalu, ze tak nejak dvakrat o to jidlo nestojim. Spis si udelam dzus, dnes mi moc chutnal mrkvovej plus rajce. Zadny tuk, zadna sul, tentokrat je pro me rozhodne navratovka lehci nez pust. Protoze ted uz se vraci energie, kdezko v pustu jsem ji od 10. dne zacala ztracet az se ztratila
Pavli, jak jsi na tom? Jeste pustujes?