Díky za Světlo, chlapi! Pavle, díky za krátké a výstižné info!
Petře, díky za ukázku, že všechno jde, když se chce! Super! Pochvala! I bez operací! Hurá

. Jak dlouho Ti to trvalo, než ses to naučil?
A proč to potřebuju vědět? Protože mě zajímá princip! Ale díky prázdnému časovému prostoru mezi dotazem a odpovědí už jdu v myšlenkách dál ... Co za tím milováním ve skutečnosti je.?? Co je za vším vnímáním Světa, pocity (jednou nahoře, jednou dole) atd.? Poznání.. čeho? Hm?
Nehopso, ale u milování je jedno, jestli je po svatbě nebo před z hlediska toho, co mne zajímalo a proč a co popisuje Pavel - unavenej chlap a frustrace ženy = žádná radost - a tomu svatba nepomůže..
Kdykoliv se s něčím v životě osobně setkám, mé "já" si hned klade milion otázek, jako kdyby mi bylo pět (Kupříkladu : A proč jsou na světě chlapi? A jak je velkej vesmír? A kdo jsem já? A proč když si pomyslím, že zvednu pravou ruku, tak ji zvednu??? A nebo nezvednu! Kdo vydává příkaz?).
Když ale zažijete pocit hlubokého objetí i když je partner od Vás fyzicky vzdálen a nebo se do sebe ponoříte jen očima, najednou zjistíte, že fyzické milování je poněkud na nižší úrovni... úúú... a jsem zase vedle a nebo je to zase přechodný stav(?) - dojít k názoru, že milování není potřeba, vlastně vůbec NIC není potřeba...
Zajímalo mne i řešení. Jenže teď už mi to připadá jako banalitka. Proto nepokládat otázky ven, ale dovnitř a hledat, hledat a hledat....
Když vezmeme, že "já" je ten nejposlednější pozorovatel-Tvůrce-všeho přes mysl, smysly a objekty jím tvořené... ( hm, tak to tady teď řešíme "nesmysly" na úrovni mateřské školky. Vždyť jen ve snech jsou pocity daleko intezivnější, než ve "hmotě"! Byť se jedná o strach či milování. Že? A pak se to projeví mokrou dekou

A nebo skutečnými slzami, když ve snu někdo umře..)
Kubík mi teď udělal virtuální oběd a teď si šel lehnout do virtuální postýlky...
Aha...! Jako děti... Tvůrci..
všeho.