Nejdříve fota mého těla ve kterém v této chvíli přebývám. Klikněte na obrázky pro zvětšení.

Jak z datumů na fotkách vidět, rozdíl je 4 roky. Našel jsem stejné oblečení a tělo naaranžoval do stéjné pozice aby bylo možno srovnávat.
Tento rok byl začátek půstu 1.12.2006 - to je jistě pro mnohé čtenáře překvapení. V následujících řádcích najdete vysvětlení.
Takže doma:  Po problémech v  roce minulém, kdy jsem měl z bydliště průchoďák a napravil to objednávkovým způsobem  typu návštěvu ohlas 24h předem, vypiješ kafe a vypadni, nastala situace zcela opačná. Z lidí, kteří ke mně chodili jako domů, se nikdo neozval a z mého bytu se stal přímo klášter.
Klášterní prostředí zaúčinkovalo. Projevilo se to jako zájem žáčka o vykonání 40tky u mě doma. Věškeré předpoklady splňoval, nebyl důvod říci ne. Měl za sebou mnoho jedniček, pár sedmiček  a jednu 21. Jediným problémem byla podmínka, že to musí být ne od 1.1. 2007 ale od 1.12. 2006. Tedy o měsíc dříve než pravidelně začínám. Jedinou mou otázkou bylo, zda psychicky zvládne Vánoce, Nový rok. Odpověď byla ujišťující, avšak v hlase nejistá:)
Začali jsme  tedy 1.12.2006 -  prvních 21 dní v pohodě, blížily se Vánoce. Na žáčkovi se začala projevovat sentimentalita vyvolaná okolními zprávami z Internetu a z mailů příbuzných, jak připravují Vánoce. Nicméně všechna sentimentální úskalí zvládl, Vánoce  a Nový rok jsme prožili svorně o hladu výmluvným počítáním kolik času, stresu  a peněz jsem si za ty svátky ušetřili. Závěr jsem udělali lišácký, uděláme si Vánoce až budem jíst:))  Z mé strany to bylo úsměvné, byly to pro mě už třetí Vánoce o hladu, avšak při pohledu na žáčka musím uznat, že bojoval velmi  statečně. Po překonání 21 začaly pro žáčka dny nabývání nových poznatků. Vytvořil jsem mu dokonalé klášterní  podmínky. Nemusel dělat vůbec nic,  Jediným jeho úkolem bylo krmit psíka  Nera. To se žáčkovi dařilo až do 38 dne. 39 den už Nero nedostal papat - žáček už ani nevylézal z postele a když se večer v 39 den pokusil o procházku z ložnice do kuchyně, celkem uplně jednoduše se složil. Nastala ztráta pohybové koordinace a vidění.  Odnesl jsem žáčka na pohovku  a zjišťoval jak na tom je. Kde je nevěděl, co vidí neviděl, pouze mě dobře slyšel. Položil jsem ho tedy na pohovku nohama nahoru aby se posbíral k plnému vědomí než nachystám startovací jídlo. Jeho ego sice po probrání trochu protestovalo že už je celý OK a že ještě jeden den vydrží aby měl tu 40, ale nedovolil jsem, protože jsem měl pracovní povinnosti a nemohl jesm sedět doma u žáčkových nohou až do poslední kapky energie. Po nachystání startovacího jídla už byl žáček schopen mě plně vnímat, posadit se a sám konzumovat startovací jídlo. Vše proběhlo OK, následoval dlouhý spánek do druhého dne a pak odpoledne první krátký běh. Vše v pohodě, žáček se nestačil divit jak je možné že se tak rychle posbíral, ale to jsou jen první dojmy z nezkušenosti:)  Ačkoliv měl žáček možnost jíst druhý den  cokoliv v jakémkoliv množství, sám si nakonec zvolil pozvolné startování v trvání jednoho měsíce. Nebránil jsem mu, chybu už nemohl udělat, spíš jsem mu držel palce. Dál jsem pokračoval sám. V plném pracovní tempu, lítání, ježdění autem, běžné povinnosti. Skončil jsem 3.2. 2007 po 65 dnech. Fáze půstu byly tak jako minulý rok: 3 den konec stolice, 15 den lehké znovuzrození,  a někde okolo 25 dne už nájezd na vnější výživu. Těsně před koncem 65tky jsem si udělal malou anketu u lidí, kteří mě vůbec neznali.     Otázka zněla - kolik je  mi let?? Deset  z deseti odpovědělo 30-32  let. Pohoda, zdá se, že moje tělo nestárne. Budeme ho pozorovat a uvidíme co bude za rok:)  Následoval rychlostart ačkoliv už jsme si na vnější stravu tak zvykl, že se mi do jídla opět nechtělo.  Tolik asi vše k 65tce, na identitu žáčka se prosím neptejte, lidí kteří něco dosáhli si velmi vážím a udělám vše proto, aby jejich identita zůstala utajena aby měli klid na svůj další vývoj. Nicméně o komentář z jeho strany jak viděl věci on mohu požádat a pokud bude souhlasit, až jej napíše, později ho sem přidám. Susmasumárum, s průzkumem půstu je konec. Už není jít kam dál. Je to jednoduše stejná situace, jako když se učíte jezdit autem nebo cizí jazyk. Jednou se to v životě naučíte a umíte to po celý jeho zbytek. Půst je nejdokonalejším  nástrojem k udržení zdraví celého člověka - těla, duše, ducha a v něm bystrého vědomí.  Pokud máte děti, snažte se je co nejdříve půstu naučit. Je to jedna ze základních věcí, které člověk potřebuje ke šťastnému a spokojenému  životu.
A jedna dobrá zpráva na konec, žáček se dal přemluvit k napsání článku osvém půstu ze svého pohledu. Čtěte zde
 

 Homepage