|
|
Tento popis právě ukončené 70tky bude trochu mimo běžný řád. Průběh už všichni znáte, reakce okolí v podstatě neexistují , protože mám od něj definitivní klid. Takže o něm nemá smysl zde psát, dám raději hned prostor mnohem důležitější události, na kterou jsem se několik posledních let připravoval. Ale poďme po pořádku. Jak tady jistě všichni víte, začátky tohoto serveru byly velmi těžké. Psaní o 40 dnech bez jídla a pití destilky vyvolalo mnoho negativních reakcí lidí mnoha povolání, především však lékařů různých zaměření. Někteří z nich mi dokázali znepříjemňovat život dlouhodobě a celkem promyšlenými, více či méně agresivními taktikami. Byla to situace spletitá. Zájemci o půst neměli dostatek informací aby si mohli k půstu vybudovat důvěru, naopak lékaři z pozice svého postavení a vzdělání měli vždy po ruce dostatek "pravdivých" argumentů schvalovaných pány vědátory, kteří jim vydávají a schvalují scripta, ze kterých pak skládají zkoušky z vědomosti o znalosti lidského těla. Čas však postupoval dál a přinesl první žáčky, většina znich se velmi rychle stala a dobrými učitely půstu a je dobrým příkladem pro další zájemce o půst - nové žáčky. Po tom, co několik žáčků dosáhlo 40tky a někteří z nich i opakovaně, se pochyby na straně zájemců o půst zcela rozplynuly. Diskuze o tom, zda je půst, destilka, nebo půstovní kalendář pro člověka dobré nebo špatné, je dnes stejně nesmyslná, jako diskuze a pochyby o tom, zda se zítra rozední:) Tedy na jedné straně jsme měli uklizeno
dokonale. Na druhé, té lékařské straně, nebude z dobře známých důvodů
uklizeno ještě hodně dlouho. Lékařů, kteří před započetím jakékoliv
léčby nejdříve doporučí zkusit půst, je stále jako šafránu. Snad každý
z učitelů již od svého žáka slyšel vyprávění o tom, že občas lékař sice
proti půstu nic nemá, ale snaží se za každou cenu pacienta udržet, aby
z něho měl zisk. Je to jeho práce a dobře ví, že pokud pacienta začne léčit
půstem, je velmi pravděpodobné, ba téměř jisté, že pacienta
někdy v budoucnu potká tak maximálně na plovárně nebo ve frontě na lyžařský
vlek.
Často jsem o této věci přemýšlel a hledal jsem příležitost, jak lékaře nenásilně, ale dokonale přesvědčit, že půst není ničím nebezpečným a právě opakem: Že on a jen on je nejdokonalejším lékařem těla všech lidí žijících na Zemi. Zajímavý nápad jsem dostal před několika lety: Jsem pilot, každý rok chodím na prohlídky nejtěžší - první třídy. Co takhle projít pilotní "generálkou" v průběhu půstu ? ! To bude nejlepší důkaz v nejlepších poměrech či okolnostech, jaké vůbec mohou existovat! Porota složená z nejlepších odborníků dokonale vyšetří lidské tělo po třiceti dnech půstu aniž by jen tušila, co vlastně dělá!! Heuréka - Další cíl, jeden z největších v mém životě. To bylo před pěti lety. Jednu generálku-prohlídku jsem měl právě za sebou a na rozdíl od ostatních kolegů, už jsem se nemohl dočkat té další! Teď se musím vrátit trochu zpět, protože ne každý zná systém leteckých pilotních prohlídek. Takže: Všichni kolegové piloti, kteří nám létají nad hlavou a to bez rozdílu, musejí mít dle Leteckého zákona povinnou lékařskou prohlídku, kterou si musí pravidelně obnovovat. Platí jednoduché pravidlo - čím větší a složitější letadlo, tím jsou podmínky lékařské prohlídky tvrdší. Sportovního pilota létajícího na paraglidingovém křídle, větroni, nebo ultralehkém letadle, vyšetří pouze sportovní lékař s doložkou AME (AUTHORIZED MEDICAL EXAMINATOR) Tedy lékař, který byl k tomuto účelu na krátkém školení vyškolem a přesně ví, jaké podmínky musí zdraví sportovního pilota splňovat. O patro výše jsou pak piloti soukromých a sportovních letadel. Tedy piloti "dospělých" letadel, kteří je používají pro svoje zájmy a za létání nepožadují odměnu. Často se jim říká piloti amatérští nebo soukormí. Jejich prohlídka probíhá vždy v Ústavu leteckého zdravotnictví, kde se na každého žadatele o pilotní průkaz vrhnou letečtí lékaři specialisté a dokonale "proklepnou" jeho zdraví. Výsledky se pak porovnají s požadavky danými Leteckým zákonem jasně danými pro získání razítka "schopen jako pilot soukromých letounů". Tedy v této kategorii nazývané II třída jsou povoleny o něco nižší limity než jsou povoleny v kategorii nejvyšší I třídy. Piloti vlastnící "Osvědčení o zdravotní způsobilosti I třídy jsou vždy profesionálními piloty, kteří si létáním vydělávají na svoje živobytí. Osvědčení o zdravotní způsobilosti je pro pilota alfou a omegou jeho pilotního života. Je neoddělitelnou součástí pilotního průkazu a pilot ji musí neustále mít platnou a u sebe. Pilotní průkaz byť na to největší a nejrychlejší letadlo na Zemi, pokud je bez přiložené lékařské doložky pouhým cárem papíru. Ano, taková je důležitost tohto kousku papíru. Té tak trochu odpovídá i cena: Lékařská prohlídka na I třídu stojí každého pilota každý rok přes sedm tisíc korun, není to překlep, opravdu je to 7000 korun:) Abych dokončil správný obraz situace, matematice vyšších čísel musím pokračovat. Každý dopravní pilot je bez diskuze milionářem. Na webech mnoha pilotních škol v CZ ale i zahraničí, si každý může najít ceníky kde zjistí, že výcvik dopravního pilota stojí rovný milion korun... Nic levného, hodně drahý řidičák na nebeský autobus. Jednoduchá logika tedy říká, že pokles úrovně pilotova zdraví a tím pádem ztráta osvědčení na první třídu, pro pilota znamená, že si může nechat svůj pilotní průkaz zarámovat a ukazovat jej v budoucnosti svým vnoučátkům. Čas je neúprosný, člověk stárne a každý pilot ví, že ona chvíle, kdy lékaři řeknou ne, napíšou "neschopen" na každého jednou přijde, bude se s ní muset smířit a co nejdříve vyrovnat. Pro starého a dobrého pilota (piloti říkají: dobrý pilot je starý pilot! ne ten co umí létat:) a bývá na tuto událost připraven. Ale I tak je loučení s modravými dálavami, pohledy na vycházející a zapadající Slunce a s pobyty v mnoha exotických končinách Země velmi, velmi těžké. Pro mladého pilota je taková situace pak životní tragédií.. Viděl jsem takovou situaci mnohokrát - není o co stát.. Bohu žel, stává se stále častěji.. Pilotní prohlídky na 1. třídu probíhají v pětiletých cyklech. V dalších 4 letech každý rok pilot opakuje běžnou prohlídku ("regular check") zaměřenou na kontrolu nejdůležitějších parametrů pilotova těla - moč, krev, ORL, pohovory s lékaři různých zaměření s cílem zjistit zda u pilota nedošlo v průběhu roku nějakým podstatným změnám. Následný rok - pátý opět následuje opakování nejpřísnější vstupní prohlídky - "extended check " aneb generálka. Moč a krev už se nekontroluje jen v ordinaci, ale už putuje do laboratoře na důkladný rozbor, pilot k psychologovi, srdcaři, na důkladné ORL prohlídku kde pilotovi "proklepnou, prosvítí či prorezonujou všechny dutity atd atd.. Tato prohlídka trvá mnohem déle a déle se také čeká na výsledky. Z tohoto důvodu si ji pilot musí dobře naplánovat, protože pilotů už je poměrně hodně, ústavů leteckého zdravotnictví málo a měsíc bez prohlídky znamená měsíc bez práce a bez výplaty - v lepším případě nucená dovolená za doprovodu nevlídných pohledů zástupců pana zaměstnavatele. Ale opět k věci. Z výše uvedeného podrobného popisu a některým pisálkům z mailové korespondence se mnou už došlo, do jakého plánu jsem se pustil:) Bez nadsázky do jednoho z největších risků mého života = Splnit cíl: Projít generálkou v průběhu půstu. Jak již výše uvedeno, nápad přišel záhy po poslední generálce, měl jsem tedy na přípravu více než 4 roky. V klidu, tichu, sám se sebou. Jakýkoliv únik či průsak informace o mém záměrů směrem k lékařům kteří prováděli generálky, by znamenal jasný neúspěch. V předcházejících letech jsem chodil na prohlídky vždy a jen těsně před půstem, kdy jsem vypadal jako "normální" člověk - pilot. Ve skupince pilotů jsem se nijak neodlišoval, hmotností, jak říkají lékaři BMI :) na svých 182 cm jsem před půstem vážil okolo 90-95 kilo. Obsahy látek v moči a např tuku v těle byly také v normě ostatních kolegů a norma vyhovovala předpisům. Na tyto prohlídky jsem se nikdi nijak neřipravoval, minulý rok jsem dokonce dostal napomenutí, že si mám dávat pozor na hladinu cholesterolu na konzumaci tuku a že příští rok pakliže se to nezlepší, na generálce neuspěju ! Certifikát jsem dostal, Vše jsem odkýval a šel domů - nemělo cenu vysvětlovat, že jsem předcházející noc vůbec nespal, protože přijela návštěva, přivezla Božkov, loveckej salám, českej chleba, Margotky a další mňamky a bylo a že bylo mnou tak oblíbené párty na terase až do rána. Po ranní sprše jsem šel na prohlídku, samozřejmě bez snídaně ;) I přiblížil se konec roku 2007 a bylo potřeba
objednat se na generálku. Zavolal jsem na Uřad Civilního Letectví (postaru"Státní
leteckou inspekci") abych se přihlásil na prohlídku. Milá paní mě ještě
upozornila, že teď to bude ta velká a mile mi sdělila číslo účtu kam mám
zaplatit a také číslo faxu kam poslat potvzení o zaplacení. A samozřejmě
to nejdůležitější: Datum prohlídky 30 ledna. Tímto okamžikem se začal virtuální
obraz cíle stále rychleji naplňovat do reality. Prohlídka se kvapně blížila.
Nadešel konec roku 2007, úderem půlnoci jsem začal půst
2008 - tedy jak známo, před sebou 70 dní. Začal jsem si skládat základní
pro a proti. Nějak moc růžově to nevypadalo. Na prohlídku půjdu ve třicátém
dnu. Z průběhu minulých mnoha minulých půstů už mám zkušeností dostatek
a ty vedly k jasnému závěru: 30 den je wabank první třídy!
-Elektrické měřící stroje, různé cardio
a cefalo - gramy produkující grafy životních funkcí snímaných
ztěla elektrickými snímači.
-Moč a obsah nečistot v ní v případě, že ještě
neproběhne přechod na vnější stravu:
-Krev:
- Fyziologie: Stetoskop, poslech tichých plic a pomalého srdce. To bude asi zábava pro nic netušícího doktora ! :) - Oči: Kdysi za dob soudruha, se očařích a jejich ošilhávání při čtení tabulky s různými velikostmi písmen na stěně vyprávěli hlavně mezi staršími piloty legendy. Ty časem odezněly z prostého důvodu. Technika se nevyhla ani očarům, spíš naopak, jejich kdysi strohé ordinace jsou dnes nabity opto-elektonickými přístroji, které změří vnitroční tlak, geometrie vnitřku oka, ostrost vidění, reakce oka na přibližující se a vzdalujícucí předmět a mnohé další parametry. Jednoduše řečeno, u očaře řeknou dobrý den, zjistí si potřebujou a nashledanou a nikdko se víc nikoho na nic neptá. Piloti co měli tabuli z dveří nabiflovanou nazpaměť, už dávno mají smůlu... Stoje a grafy z moderních přístrojů jsou jasné a neovlivnitelné. Zde musím podotknout, že jako malé děcko jsem často v noci čítával s baterkou pod peřinou, aby mě naši neviděli a měl jsem oči často unavené. Když se do rána po pročtené noci pak jednou trefila školí prohlídka, paní doktorka předepsala brýle. Maminka brýle vyzvedla, spokojeně mi je nasadila a komentářem, že teď budu dobře vidět a když budou slabý pak koupíme silnější. Bůh stál při mě a dodával odvahu, několik minut po nasazení a pokusu s brýlemi si hrát s ostatními dětmi mi brýle překážely natolik, že jsem je na zemi rozdupal s komentářem, že tohle tedy na hlavě nosit nebudu. Maminka si zanadávala a nakonec se smířil ase slibem že když se tobude zhoršovat, že už druhé budu nosit. Nicméně oči jsem úplně srovnané neměl, při prohlídkách jsem občas pozorval, že spodní řádek tabulky nevidím levým okem tak jasně a ostře jako pravým. Nicméně anomálie nikdy nepřesáhla takovou hodnotu, abych spodní řádek tabulky nepřečetl. V markantnímu srovnání došlo až s prvními dlouhodobějšími půsty a došlo to tak daleko, že dnes vidím na obě oči stejně ostře. Oko je prostě sval a dát mu berličku ve formě skel či kontaktních čoček, znaméná přestat je namáhat úplně a tím náděj na jeho samo-vyléčení pohřbít.. Kdybych kdysi maninku poslechl a brýle ... blablabla... každý si domyslí, jak půst tak vůle by se asi hodně nadřely než by se oči dostaly do normálu. - Nosní dutiny-krk sluch:
Tolik asi k popisu situace ve které jsem se nacházel ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl datum generálky. A přišel den D.... S klidem půstujícího jsem ráno dal sprchu, oholil, nalil a nastříkal na sebe nějaké srandy abych panům doktorům trochu voněl a aspoň do chvíle, než na ně vypláznu stále trochu bílý jazyk:) Oblékl jsem své tělo do širokých kalhot a ještě širší košile, aby si někdo z lékařů náhodou nevšiml, že je ze mě oproti minulému roku jaksi jen objemová skoro-polovina, že jsem si doma zapoměl 25 kilo. Cestou jsem popíjel destilku, ředil moč a žvýkal týden starou žvýkačku. V 8 30 jsem byl v nemocnici kde si mě odškrtli ze seznamu sponzorů:) kteří zaplatili a odeslali fax. Během několika minut jsem dal moč, s jejíž barvou jsem byl sám spokojen. Následoval odběr krve, na jehož průběh mi nikdy nedělalo problém se dívat. Do stříkačky tekla hodně tmavě červená tekutina krev připomínají jen lidem s hodně dobrou imaginací, mě tmavou barvou připomínala starý mexický kečup po záruce:) Sestřička nechala stříkačku dotéci doplna a obratně nasadila druhou. Se zájmem si prohlížela obsah té první - zjevně měla stejné myslenky a o barvě si myslela to samé. Nakonec nasadila třetí stříkačku a když se doplnila, zalepila díru a v ruce a posadila mě na postel. Za pár minut přišel doktor: Triko dolu lehnout, zavelel. Vyvlékl jsem vychrtlé tělo z košile a lehnul. Komedie začala po 20 sekundách : Nezdržuj dech dýchej volně. Nezadržuju, tak dýchám normálně - odpověděl jsem. Doktor se s odpovědí velmi nespokojil a pomyslel si však ty začneš. Nezačal jsem, proto přesunul stetoskop na obratle nad srdce - po hře grimasů a konečném povytáhnutí jednoho koutku úst se doktor s pomalým dechem a tomu odpovídajícímu pomalému rytmu srdce nakonec smířil. Napsal papír, podepsal orazítkoval a podal ruku uviíme se za rok. Nashle. Hm... tak nějak jsem to předpokládal, pomylsel jsem si a doktora politoval že hend po ránu musí přemýšlet nad tím proč ten člověk je nějakej zpomalenej:)):) Následovaly "elektriky" :) Sestřička mi nařídila lehnout, potřela nohy těsně nad botama a "nacucala" na mě balonky se snímači EKG. Zapla přístroj, balonky spadly. Moje suchá kůže zvlhčovací-těsnící roztok rychle vypila, podtlak v balonkách povolil a dva spadly. První EKG záznam letěl do koše. Druhý záznam se setřičce nelíbil, stále pokukovala po opětovně nasazených baloncích zda dobře drží, než vyjel celý, opět spadl balonek. Došla si pro pana doktora, ten ochotně přiložil pomocnou ruku k dílu a do třetice všeho dobrého, záznam byl ne světě. Oba si jej společně mlčky chvilku prohlíželi, pokrčili rameny a vložili mi záznam do složky.. Další kancelář - pan doktor vyhodnocovovatel grafu
EKG a papír s poznatky od doktora stetoskopa:) Vše okomentoval
jednoduchým závěrem: Na to že jste ne generálce, jste nějakej moc klidnej.
Pak následovaly dotazy na srdcové srdcové a plicní chorobopisy na rodiče
a rodiče rodičů do pátého kolena pozadu:) Po ujištění, že si nejsem vědom,
že nikdo u nás v rodině neumřel na srdce a ujištění, že sám neberu
žádné medikamenty na srdce jsem byl propuštěn k dalšímu výzkumníkovi
mého zdraví.) Ujištění to bylo podivné, neboť jsem si zcela jist, že všem
mým mrtvým příbuzným se jejich srdce po smrti určitě zastavilo:))
Vůbec nechápu, proč takovéto připitomělé otázky lékaři podávají pilotům,
pro které je osvědčení o technické způsobilosti těla základní podmínkou
k živobytí:)) V situaci, kdy jde strachy se klepajícímu člověku o
nejbližší budoucnost, se nikdo k podobným problémům v rodině nepřizná i
kdyby celá vymřela na infarkt... :)
Dále přišel na řadu psycholog. To jsou moji oblíbenci:)
V drtivé většině těžce nemocní, často velmi obézní lidé - tajemně se tvářící.
Vyfasoval jsem 120 kilového pořízka - cigáro dohořívalo v popelníku, klimatizace
na plný plyn až poletovaly papíry. Za rouškou veleega, že vědí něco
vyššího o člověku než jejich hmotnějšími částmi člověka se zobírající kolegové,
se utápí v oblacích dýmu a tunách jídla. Už jsem prošel mnoho leteckých
ústavů, ale fyzicky zdravého psychologa jsem ještě nepotkal:) Vždy
a hned z prvních třech vět se dá v úvodu rozhovoru určit, jakým směrem
psycholog řeč povede, na co se bude ptát a co mezitím v čase kdy budete
odpovídat, bude na Vás pozorovat. Nicméně je potřeba přiznat, že jelikož
se jim na psycho-stoličkách v jejich kancelářích mnoho lidí vystřídalo,
praxi mají zdatnou a s přehledem poznají, kdo jim vidí do karet a
záhy raději komedie či hry na blbečka zanechají:) Navíc cizinci mají
obrovskou výhodu, protože psycholog nikdy nemá šanci rozlišit, zda pilot
cizinec hledá v hlavě odpověď na otázku, nebo otázku by už dávno zopověděl
kdyby nehledal to slovíčko jak se to řekne:)
EEG - zase dráty - stejná sranda jako na EKG,
sestřička tentokrát se strojem za závěsem, ale stále vybíhala ven mi opravovat
elektrody na hlavě. Dvě a dvě nasazené vždy proti sobě v podstatě sloužící
jako dvě antény do kříže snímající frekvenci částí mozku. Ke
strojku jsem se v minulosti několikrát měl možnost dostat a hrát si s ním.
Stačí lehce rozproudit energii od základní čakry k čakře na temeni
hlavy, a a jen do takové míry, že stoupající proud zabrání přístupu
myšlenek k mozku, vyhladí mysl do "hladiny vody" a žádné EEG
- záznam aktuální mozkové aktivity - nebude :) V půstu tento stav
nastává zcela samovolně, ale upozorňovat na sebe bylo v té
chvíli mým nejposlednějším přáním. Sestřička by stejně vybíhala
z kukaně tak dlouho dokud bych nezavlnil mozkem:) Zalarmoval jsem
tedy mozek do "těžké práce" a začal přemýšlet, co ještě musím nakoupit
až skončím prohlídku;) Za odměnu za vlny jsem byl záhy
propuštěn do dalšího zkoumání, sestřičce se ten krám vzpamatoval a dal
graf. : viz ukázka co asi viděla.
Oční: Jak již výše popsáno, dnes se člověkem na očním nevybavují. Bradu
opřete o podložku a koukáte do bedny kde sestřička hýbe nějakým objektem
a přitom sleduje a měří reakce očí. Doktor následně oko prosvítí
dost ostrou lampičkou, a pak tomu dá korunu že ho"rozkápne" aby viděl
dál:) V lékařské hantýrce řečeno vypojí sval zodpovědný za akomodaci
oka - tedy oko mu na základě přirozených podvědomých reakcí neleze tam,
kam, se zrovna potřebuje očař baterkou podívat a nestahuje čočku když se
do ní zasvítí.
ORL - uši nos krk
Když půst čistí dutiny, utrhávají se hleny v dutinách jako kusy - cáry látky a po kusech přes den padají a v noci stékají dolů do dutiny ústní na mandle, kde je pak vnímáme jako chuchvalce hlenů různé viskozity. Tento proces často půstaři zaměňují a říkají, že dostali rýmu nebo schřipku. Nejsou však daleko od pravdy, v podstatě je to pokračování chřipky dávných časů ale příčinou není bacil, ale spuštěný samočistící proces půstem zevnitř těla. Nevyléčená rýma se v dutinách uloží a pokud není co nejdříve uvolněna, dříve či později způsobí člověku velké problémy. Rýmu nejlépe uvolní půst, lékaři zase tvrdí že nejlepší odsátí je pomocí tzv punkce, kdy lékař násilím silnou stříkací jehlou prorazí otvor do lebečních dutin, hleny vysaje a stříkne zpátky dovnitř roztok s antibiotiky. V dutinách není jen rýma, je tam i prach, zachycené chemikálie které člověk vdechl nebo třeba i voda z potápění do hloubky. To vše způsobuje problémy, proto je třeba dutiny řádně čistit a chřipky do posledního zbytku vyležet za průběžného smrkání.. Nejhorší pro dutiny je rýma a místo prospěšného smrkání do kapesníku, potahování "nudle" do nosu. Oblíbený to sport u dětí, ale Bohu žel, i u některých dospělých, kteří se se svými nemocemi ukrývali, rodiče nebyli dostatečně ve střehu a zlozvyk si přinesli z dětství. Jde většinou o děti, líné vytáhnout kapesník, někdy je jen příčinou jeho ztráta kterou dítě nedokáže bez rodičů vyřešit. Jak výše napsáno, natahování hlenů zpět do nosu a tím pádem do dutin, je velmi nebezpečné a pokud to u dítěte zjistíte, nesmíte dovolit, aby se to stalo zvykem i kdy jste ho měli přizabít:) V dopělosti Vám za to poděkuje. Tolik k půstovní rýmě - pokračujeme doktorem, který sáhl po delší tyčce na jejímž konci zazářilo světýlko. Kukátko se světlem, jehož dutým středem se lékař podívá do nosní dutiny vedoucí do prostoru středního ucha. Tvare lekaře prozradila, že z tohoto nálezu také radost nemá. Oddaně jsem čekal na předpokládaný ortel, ale vyšetření nekončilo. Doktor vzal hadičku a napíchl na ni hodně silnou jehlu s velkým vnitřním průměrem, zasunul mi ji do ucha a pustil vzduchovou vývěvu. Z ucha mi začal vysávat maz, ale moc se mu to nedařilo a hlavně to dost bolelo protože koncem jehly byl už dost blízko ušního bubínku. Při této opreci stačí málo a bubínek o tloušce 0,1 mm praskne. Je to průšvih doktora, hraje se na milimetry, zabolí to, pohnete hlavou, v bubínku je díra a následuje operace - plastika bubínku. Lékař si počínal velmi neopatrně, použil jehlu s velkým průměrem která svým vnějším průměrem velmi utěsňovala vstup do ucha znemožňovala jeho kontinuální plnění vzduchem při jeho jeho odsávání vývěvou. Tedy všechno špatně, dal jsem najevo bolest reakcí mnohem větší než odpovídalo a doktor toho nechal. Aby se odstranil starý maz z uší, je potřeba nejdříve maz řádně nahřát a pak opatrně a za dalšího postupného nahřívání maz odsávat z ucha ven, tak jako kdysi dávno prováděli indiáni tzv. ušními svíčkami. Dnešní technická vývěva je k tomuto účelu absolutně nevhodná a co hůře, přiváděný vzduch do prostoru ucha navíc ještě okolí citelně ochlazuje. Když lékař pokusů zanechal, zavolal sestřičku ať mi udělá audiogram. Jak to dopadne jsem věděl předem, protože večer před kontrolu jsem si udělal audiogram na počítači s odstupem několika hodin. V průběhu půstu dává audigram proměnlivé výsledky několikrát za den a podle toho jak se v dutinách uvolňují hleny člověk na chvíli neslyší některé frekvence. Stačí pak zapolykat a audiogram vypadá zas jinak. Tak to dopadlo i s mým audiogramem - nedával žádný smysl a korunu ještě více byl doktor zmaten po změření kostního audiogramu kdy se signál ze stroje vysílá k bubínku přes kost za uchem. Doktor rozhodl krátce a stručně - je to nějak divný, nevím proč asi máš často chřipky a rýmy že?? Ne, nemám už sem neměl 15 let chřipku ani angínu. No tak teď ji máš a pořádnou - odpověděl. Mě se to nelíbí! Pudeš ještě na vyšetření hned tě objednám ale maj volno tak až za týden, zatím si stříkej do nosu tento sprej. Až budeš mít vyšetření, stav se. Rozloučil jsme se, na jedné straně v klidu, protože výsledek jsem přesně věděl dávno předem a na druhé zděšen z přístupu lékaře k tak citlivému zařízení, jaké je ucho pilotovo. Na tomto případě je krásně vidět přemýšlení a jednání lékařů: Lékař má pacienta s jasnými příznaky těžké schřipky, ale nikde ani náznak hledání jakékoliv příčiny - potlačí se následek a jede se dál.. Do vyšetření zbývalo 7 dní - bylo třeba řešit věc. řešení:
Uběhl týden. Večer před vyšetřením jsem si udělal audiometri na svém
počítači za pomci programu na této stránce.
Sečteno a podtrženo, jak stojí v nadpise. Všechno jednou začíná a všechno jednou končí. Jak výše uvedeno, certifikát I. pilotní třídy je odpovědí na poslední často kladenou otázku. K půstu už tedy nemám co říci. Už není o čem diskutovat, vše bylo v průběhu minulých let popsáno dostatečně přesně a názorně. Veškeré poznatky jsou uloženy v knize která se dobře prodává a mám na ní dobré reakce. Pře dvěma měsíci jsem ukončil aktivní registraci nových lidií diskutujících na půstu. Učitele registruji manuálně až po zjištění jejich zkušeností s půstem. Dnešním dnem se tedy server pus.cz stává statickým serverem, na který občas pověsím článek jako odpověď na často kladené dotazy ze strany učitelů kteří vyučují půst. Takže vážení učitelé půstu,
Abych dodržel tradici z minulých let, zbývá doplnit zbytek roční osnovy:)
Nero
Štěpánka
Virtualita: Aneb server jako takový. Jak už bylo napsáno výše, není co řešit, každý už si může jít sám svou cestou podle svých možností a schopností. Nikam neodcházím, zůstávám online, se složitějšími případy rád pomohu i v budoucnosti. Plány na další rok: Plány nemám nijak závratné, v podstatě jen jeden: Klidný a spokojený život nikomu neudělat a problém a tím pádem s nikým ani problém nemít. Nic víc, nic míň. Přeji všem učitelům a všem novým žáčkům mnoho úspěchů v tomto i dalších
půstovním letech.
Zde ještě tabulka odporu těla v průběhu půstu měřena na mém těle a těle žáčka v megaohmech vprůběhu prvních 15 dnů.
|
|
|