Tolik fotografie. Často dostávám otázky jestli uznávám nějakou víru a co mi pomáhá vydržet tolik dní nejíst. Víru neupřednostňuji žádnou, dá se říci, že uznávám všechny, jalikož na každé víře se dá najít mnoho dobrých věcí a zároveň společných znaků. Budete li číst různé náboženské knihy poctivě, zjistíte, že vlastně mluví o jednom a tom samém, ale nazývají stejené skutečnosti jinými pojmy. Z těchto knih plyne, že Světu vládne logika zákona akce a reakce a zdravý lidský? rozum:-)) Osobně mi nejvíce vyhovuje po dobu půstu pracovat. Práce dovolí zapomenout na jídlo a navíc to člověku v průběhu půstu podstatně čistěji a logičtěj myslí. Je unavený (ne mentálně ale fyzicky - nemá energii) a proto si velmi dobře rozmyslí co udělá a jak to udělá, než ho to bude stát energii, se kterou musí šetřit. Prací myslím samozřejmě mentální práci ne fyzickou. Jsem pilot a v průběhu půstu normálně létám a řídím auto. Sám na sobě pozoruji zpomalené reakce. Zpomalení však není takového rázu abych nestíhal některé úkony potřebné k řízení letadla nebo auta. Postím se pravidelně a nikdy nikdo z posádky auta ani letadla nezanamenal v mé práci nějaké výkyvy. Je možné říci, že v průběhu půstu neprožívám při nejtěžším manévru letu - přistání - žádné napětí na finále dráhy tak, jako je tomu za běžného života kdy jím. Je to způsobeno tím, že vědomí rychleji pracuje a stíhá rychle zkontrolovat veškeré vnější informace několikrát dokola a člověk má pak jistotu, že vše probíhá v pořádku. Lidé si pouze všímají ztráty hmotnosti. Na druhou stranu nejhorší překážkou v půstu jsou nejbližší lidé. Jakmile zjistí, že se postíte, hned Vám začnou vyprávět jak je to nebezpečné a jak si tím ublížíte. Ne nadarmo se říká, že postit se je potřeba v poušti, poustevně - v dnešní době třeba na chalupě nebo chatě v horách o samotě. Je to zlatá rada!! Na "radily" co radí jak je to škodlivé mám jednoduchou radu: Zeptejte se jestli už se někdy postili. Ve sto procentech dostanete odpověď že ne. A pak je v zápětí s klidným svědomím pošlete i s jejich radami k čertu:-)) Ten, kdo půst jednou vyzkoušel, Vám nikdy o něm neřekne křivé slovo a lehce s takovým člověkem najdete společnou řeč a upřímě Vás psychicky podpoří. Lidé, keří chtějí zkoušet dlouhodobé půsty, by měli předtím dlouhodobě fyzicky cvičit - sportovat. Doporučuji pravidelné denní cvičení alespoň jeden rok před pokusem. Svaly navyknuté na pravidelný příjem a výdaj energie pak velmi pomohou překonat energetickou krizi v průběhu půstu. U nemocných lidí, kteří si chtějí půstem pomoci ke zdraví je situace samozřejmě jiná, lae jakýkoliv návod si veřejně napsat nedovolím. Člověk který pravidelně cvičí, má také vyrovnanější proudění energie v těle, tedy poměrně srovnaný čakrální systém, tedy čerpá částečně vnější čistou energii, která mu pomáhá překonet dobu půstu. Vše se vším souvidí. Nehledejte v půstu vědu ale je a jen logiku. Logika těla zní: Žaludek po přerušení přísunu potravy přestane odebírat energii a tuto tělo pak využije na očistu organizmu. Opakuji, tělo je od přírody tak chytré, že nejprve zlikviduje ty nejhorší jedy z těla a odstraní zárodky cizích organizmů jako je například rakovina.

Lidé, keří chtějí zkoušet dlouhodobé půsty, by měli předtím dlouhodobě fyzicky cvičit - sportovat. Doporučuji pravidelné denní cvičení alespoň jeden rok před pokusem. Svaly navyknuté na pravidelný příjem a výdaj energie pak velmi pomohou překonat energetickou krizi v průběhu půstu. U nemocných lidí, kteří si chtějí půstem pomoci ke zdraví je situace samozřejmě jiná, lae jakýkoliv návod si veřejně napsat nedovolím. Člověk který pravidelně cvičí, má také vyrovnanější proudění energie v těle, tedy poměrně srovnaný čakrální systém, tedy čerpá částečně vnější čistou energii, která mu pomáhá překonet dobu půstu. Vše se vším souvidí. Nehledejte v půstu vědu ale je a jen logiku. Logika těla zní: Žaludek po přerušení přísunu potravy přestane odebírat energii a tuto tělo pak využije na očistu organizmu. Opakuji, tělo je od přírody tak chytré, že nejprve zlikviduje ty nejhorší jedy z těla a odstraní zárodky cizích organizmů jako je například rakovina

Psáno pro diskuzi 22.07.2002:
Dík Vám všem, že jste tu vytvořili tak krásnou pozitivní atmosféru!! Jak předesláno kdesi níže, začal jsem 1.7 a skončil v neděli 21. A protože už tu několik lidí k 21 vážně dozrává, považuji za vhodné poodkrýt jedno tajemství o úskalí na cestě dál a výš. Opět použiju osvědčenou metodu sám na sobě a popíšu vjemy z poslední 21:-) Pro ty, kdo nečetli naše forum od začátku, předesílám, že poslední můj půst byl letos od 1.1.2002 40 dní, doporučuji přečíst důkladně stránky a celou diskuzi v zájmu pochopení celé věci. Poďme tedy na to:

Rozhodnutí k další 21 padlo z důvodu mého pracovního vytížení. Potřeboval jsem si vyřešit mnoho složitých
papírovaček okolo firmy doprovázených složitými jednáními a dlouhým cestováním.

Rozjezd půstu byl v pohodě, žaludek se zastavil bez protestů. Poslední stolice - pátý den ráno. Další dny občas malátnost a více zpomalené reakce při řízení auta a při přecházení rušných křižovatek. Jezdím rád autem rychle (kdysi jsem absolovoval jezdeckou školu u Mičánka v Brně a jezdil okruhy) a občas se přichytím, že tomu "naložím" i v průběhu půstu. Létání také bez problémů, tam se nedá dělat to, co na silnici, vše je svázáno přísnými předpisy nedovolujícími jakýkoliv hazard.

Několik následujících dní v pohodě, až na jeden výstup s jednou zaměstnankyní letecké společnosti v části zajišťující catering. Občas zajdu do kanceláře, kde sedí asi 20 úřednic a žebrám po šéfovi, aby mě pustil k internetovému terminálu. Jedna z pracovnic si všimla, že jsem zhubnul a mám 'unavenou' tvář. Odpověděl jsem, že se postím. Na dotaz kolik jsem řekl pravdu - 15 den a pokračuju ještě do 21. Vyvalila oči a hned všem kolegyním roztroubila, že jsem nejedl 15 a míním pokračovat do 21! Všechny všeho nechaly a prohlížely si mě jako panáka:-) Ignoroval jsem to s ledovým klidem půstujícího a věnoval se dále Internetu.

Milou dámu můj klid vytočil a začala všem dávat přednášku, jak je půst nezdravý a co všechno může způsobit za potíže a na závěr to pojistila tím že mohu i zemřít:-) Některé kolegyně souhlasně přitakávaly, další si mě zkoumavě prohlížely. Byla to celkem zajímavá komedie, ale neměl jsem ani nejmanší pohnutku cokoliv komukoliv vysvětlovat. Po chvilce jsem si však uvědomil, že když jsem vcházel do kanceláře, zaslechl jsem, že právě dáma, která proti mému půstu právě vede přednášku, drbala se svou kolegyní na téma svého krásného pudla. Napadlo mě si z ní vystřelit a v hlavě jsem si začal připravovat scénář.

Když byl plán hotový, zeptal jsem se: A co Váš pudlik je OK?? Dáváte mu papat aby byl zdravej?? Všichni zůstali překvapeni jak to že já vím, že ona má pudla - samotná majitelka také, ale zareagovala bleskově - jo mám je se mnou šťastnej a dávám mu to nejlepší jídlo. Čekala, že jí začnu vysvětlovat, že pes se taky postí a pije vodu, když sežere něco špatného. Místo toho jsem
však na celé kolo vyhlásil: Buďte tak hodná a starejte se o svého pudla a mě nechte na pokoji! Kancelář lehla
smíchy, milá dáma zčervenala, sedla za počítač a dělala si svou práci. Po chvilce ji následovaly ostatní kolegyně potěšené ze slovního uzemění kolegyně a byl klid. Asi jim dává přednášky pravidelně, ale neumějí jí usadit. To byla asi jediná reakce z mého okolí, kterou jsem zaregistroval po celou 21.

Těšil jsem se na dni 17 18 19 20. Jsou to zvláštní dni, o kterých jsem Vám ještě nepsal. A protože tu je tak
krásná atmosféra stejně smýšlejících lidí, rohodl jsem se tak učinit dnes.

Přišel jsem do kanceláře Rent a caru a chtěl jsem auto. Asi padesátiletá, velmi příjemná úřednice mi vyplnila papíry a dávala mi klíčky od vozu. Mezitím jsme se bavili co a jak, jak jde život. Chtěla po mě podepsat výpůjční smlouvu. Vzal jsem propisku, nahnul se nad smlouvu a podepsal. Pak jsem se prudce zvedl a smlouvu s propiskou jí vrátil. Ve chvilce kdy mi podávala klíče od vozu, jsem zpozoroval, že se obrys její postavy začal vlnit, jako kdyby stála za akváriem, nebo jako kdyby nás dělil teplý 'tetelivý' vzduch. Chvilku mi trvalo, než mi došlo co se děje. Vzal jsem klíče a vyšel ven hledat auto. Na co jsem se podíval, to se vlnilo. Auta budovy, stromy, přistávající letadlo, vše bylo v pohybu vln.

A už je to tady!! Je pátek 19 den to ja tak akorát, napadlo mě. Sedl jsem do auta a chvilku pozoroval, jak se vše vlní a jakou mají vlny rychlost. Nastartoval jsem a pomalu se rozjel. Ovládání auta při pomalé jízdě nebyl problém, najel jsem na prostřední čáru cesty a zkusil jet chvilku po ní. Taklé nebyl problém. Trochu jsem zakličkoval, opět nebyl problém. Vědomí se s vlnami před očima vyrovnávalo v pohodě a stačilo vyrovnat zkreslené vidění. To už jsem se blížil k výjezdu na dálnici. Po najetí na dálnici jsem postupně začal zvyšovat rychlost - vžy asi po kilometru jízdy a pro jistotu dodržoval velký odstup od ostatních aut. Vlnění bylo stále pravidelné, snažil jsem se velmi nenapínat oči a dívat se jakoby z pozadí přes průhlednou, ve větru se vlnící oponu. Po několika zrychleních se rychlost vozu ustálila na 160 km/h a takto jsem pokračoval v jízdě po dálnici ještě asi deset kilometrů. Auto se ovládalo v pohodě a plně se mi potvrdila moje teoretická úvaha, ke které jsem dopěl svými úvahami a studiem knih na téma půstu. Zpomalil jsem na přepdisovou rychlost a dojel jsem do svého cíle. Zaparkoval auto, vzal klíče od pokoje. Na toaletě jsem zjistil, že mám velmi tmavou a hustou moč. Paráda i tady to funguje, pomyslel jsem si. Zavolal jsem na recepci a požádal o litr vody. Donesli mi vodu, která se opravdu podobala vodě:-) až na ten plastikový nádech. Natlačil jsem do sebe celý litr, pustil televizi a čekal jak to dopadne. Za pár minut jsem šel na toaletu znovu a zjistil, že moč je světlejší. Dobrá, mohu jít spát. Ráno jsem se vzbudil, moč opět velmi tmavá. Holení, sprcha a hurá do baru na snídani - na litr vody:-) Po vypití litru vody jsem se vrátil na pokoj, uklidil, pobalil věci a za pár minut jsem seděl v autě. Po vlnění už ani stopy, jakoby přes noc zmizelo mávnutím proutku. Nastartoval jsem a vyrazil vstříc plnění úkolů v novém dni. Kolem poledne jsem tankoval a opět navštívil toaletu. Moč velmi světlá, nedala se srovnat s tou den před, či ráno. To už byl den 20 a předpokládal jsem, že večer bude moč čistá. Tak se i stalo, večer jsem trochu ochutnal - bez barvy bez zápachu a chuti. Super!! Voda shora, voda zdola!! Pomyslel jsem si. Porod za mnou, mám opět čisté, perfektně fungující tělo. Zítra je neděle, pomalu můžu začít jíst. V neděli jsem se k vaření celý den nedostal, zůstalo to až na noc, kdy jsem si dělal přípravy na dnešek - pondělí. Teď je pondělí večer a už jím v pohodě cokoliv. Období vlnění osobně nazývám porodem a chvíli, kdy moč získá atributy vody = bez zápachu barvy a chuti - okamžikem opětného narození.

Jistě teď čekáte, že začnu vysvětlovat, co se to v dnech těsně před koncem 21 s člověkem děje. Nezačnu. Opět Vás odkážu na knihy s dovětkem, že kdo chce tyto věci pochopit, musí moc a moc studovat. Jak výše uvedeno, napsal jsem tyto zážitky proto, že tu na diskuzi je velmi pozitivní nálada a několik lidí brzy dojde k 21 a pak jistě i dále. Mnou popsaný jev se projeví u KAŽDÉHO člověka, někdy více někdy méně postřehnutelný ale projeví. V průběhu prvního půstu může být dopravázen silnými tlaky v hlavě - bolením nebo velmi špatnou náladou. Mnoho lidí se lekne co se stalo a v těchto dnech půst nedotahnou do konce. Je to velká škoda, jelikož přerušením půstu ztratí právě to nejcenější co na celém půstu je - porod a narození ve dnech 17 - 20. Poslední
poznámkou kterou nesmím opomenout je, že u některých lidí dojde ke střevní eliminaci posledních zbytků jídla, byť nebyli na toaletě třeba dva týdny. Adepti na 21 - je to normální, nebuďte překvapení když se vám to stane. A teď ta kniha kterou musíte začít, chcete li pochopit výše uvedené: GENEVIEVE LEWIS PAULSON: KUNDALINI A ČAKRY - doporučuji, je česky a více o ní zde: http://www.tantra.cz/literatura/pragma.html