Země vznikla před miliardami let - život na ní běží odedávna v různých formách. Tak jak jej známe my, vznikl v době, kdy se umoudřila příroda natolik, aby nás v této formě nechala žít v prostředí okolo teplotní nuly - tedy běžné prostředí se kterým každý přicházíme do styku je prostředí, kde voda vaří a kde mrzne. Kdo dělá s vyššími rozsahy teplot, už se nazývá odborníkem. "Naši" Zem využívalo k životu mnoho civilizací které vždy ukončily svoji pouť třemi možnými způsoby.
    1) Zničily sami sebe - Už dnes každý ví, že bájná Atlantida není žádná pohádka ale naše předcházející civilizace která se zničila sama nezvládnutím vyspělých technologií. Nejsme na tom nijak lépe, 3. světová válka visí ba vlásku a je otázkou jednoho špatného kroku některého politika.
    2) Zničily je údery z kosmu. Obrovské meteority bombardovaly Zem odedávna. Bylo to tak je tomu tak a bude tomu tak. Dokud civilizace není tak vyspělá, aby dokázala ovlivnit a zajistit bezpečnost Země ve vesmíru, údery trpí a je likvidována. Pokud už civilizace dosáhne poznání a zvládne síly potřebné k ovlivnění pohybu těles ohrožujících Zem, už stejně tyto znalosti nepotřebuje, protože život na Zemi pro ní přestane mít smysl. Zem je slzavým údolím - tvrdou školou života.
    3) Platí část bodu 2 - civilizace dosáhla realizace a Zem opustila do posledního člověka. Je to nejúžasnější cíl jaký si můžeme představit v prvním řádku na seznamu cílů vůdců GLOBALIZACE. Globalizace v naší civilizaci ve které žijeme my dnes, již dávno začala. Bohu žel, všichni běžní lidé v ní vidí pouze a jen zájem nadnárodních společností na zisku. Na věc je potřeba se dívat v PRAVDĚ.
    Ano, je pravdou, že to,co dělají nadnárodní společnosti je nejvíce vidět. Rozumný člověk musí ale vidět i neviditelný závoj, který globalizace sebou nese. Ruku v ruce s globalizací dochází ke stmelovaní lidí na globální úrovni. Lidí, jejichž cílen není na globalizaci vydělat, ale spojit své poznatky a vědomost v jeden vyšší celek. Jinak řečeno, globalizace sebou nese pokrok na duševní úrovni. Lidé kteří mají zájem, podstatně rychleji a jednodušeji získávají informace o všem co je zajímá. Na všechna témata života v této chvíli ale i v minulosti, nebo v daleké budoucnosti. Jednoduše řečeno, lidem se otevírají oči - duševní a duchovní zrak. V nedávné minulosti můžeme tyto jevy pozorovat hmatatelně. Sfinga, nebo egyptské pyramidy jsou toho jasným důkazem. A čeho přesně jsou jasným důkazem? Že realizace existuje, že vždy probíhala a probíhat bude. Je jí možno dosáhnout na své vlastní osobě jako jedinec, ve dvojici, v malé skupině věřících, jako národ věřící ve své volené vůdce a nebo jako celá civilizace na Zemi vedená osvícenými lidmi. Pokud odejde jedinec, nic se neděje, nikdo jej nehledá a pokud, tak jen několik žáků které možná zasvětili na cestu. Pokud odejde skupina, zůstává po ní nějaký systém - říkáme mu řád, nebo náboženství. Pokud odejde národ nebo kmen jako celek, už to nebývá tak jednoduché. Problém je v tom, že realizaci národa není už tak jednoduché udělat - stmelit větší počet lidí k jednomu cíli už souvisí potřebou většího času, než se za život dá stihnout.
    Mezikrokem k cíli k úplnému zrealizování civilizace je potom stav, kdy většina národa realizace dosáhne, ale po ní zůstanou slabší jedinci, který národ kdysi na výsluní, dovedou k totálnímu rozpadu. Jednoduchou úvahou je Egypt. Pyramidy, sochy velké stavby z kvádrů, o kterých nikdo netuší kdo a jak s nimi pohnul. Zbytek národa po odchodu zrealizovaných jedinců nazýváme "škvárou národa". Této škváře zanechané na Zemi, pak trvá další generace, než se opět dostane na úroveň svých zrealizovaných předků. Rychlost realizace pak závisí na kvalitě učení jakou za sebou zrealizovaná společnost zanechala. Jak je z předchozího jasně vidět, bez diskuze záleží na tom, jaký "návod" za sebou zanechal zrealizovaný jedinec, nebo skupina, kmen, národ či civilizace. Pohled ze Sluníčka tedy jasně říká, že ke znovuobsazení Země docházelo, dochází a docházet bude, dokud bude ve výše uvedené formě existovat. Z tohoto hlediska je pak ale nutno výše uvedený cíl globalizátorů trochu poopravit. Cílem globalizace tedy je vytvořit proudový systém realizace. Tedy dosáhnout stavu, kdy ve vedení Země jsou pouze a jen osvícení lidé ovládající nejvyšší technologie k zachování bezpečného a klidného života na Zemi tak, aby se jedinec který se rozhodne k realizaci k ní také bez problémů dostal a nebylo mu v v tomto cíli všemožně bráněno. V dobách sfingy a pyramid tedy před 10 000 lety to nebyl žádný problém a vše tak fungovalo. Kdo se rozhodl, koho život na Zemi přestal bavit, vstoupil do systému, byl zasvěcen a dle svého rozhodnutí buď ukončil svůj život opuštěním těla, nebo dožil svůj život do konce jako pomocník na cestě k realizaci druhým lidem. Přesto že "pyramidální" civilizace svoji cestu na Zemi ukončila, věděla že Zem bude sloužit další začínající civilizaci a zanechala mnoho klíčů těm, kteří chtějí a hledají. Viz kresby v pyramidách atd....
    Bylo by lží tvrdit, že něco podobného neexistuje ani dnes. Existuje, vždy existovalo a existovat bude. Chrám do kterého může člověk vstoupit má mnoho podob. Pokud se člověku chce cestovat, může jet do Tibetu, Japonska, do Mexika, Na Filipíny a tam hledat učitele. Pokud se člověku cestovat nechce, má možnost stejnou. Je jí cesta trefně zvaná "vnitřní hrad". Tedy začít se učit a hledat sám. Je jedno, zda člověk získá vědomosti zvenku někde v dáli, nebo ve svém okolí. Získané vědomosti jej tak i tak dovedou k trpkému poznatku, že vůbec nic neví a k tomu aby věděl, musí se ponořit sám do sebe. Je zcela jedno, zda to udělá v nějaké jogické asáně kdesi daleko na východě, nebo v Praze v tiché místnosti se zataženými závěsy potom co vypnul mobil zvonek u dveří. Tedy jak je vidět, ten kdo pochopil, založil náboženství které je správnou cestou. To, že je správnou cestou potvrzuje jeho stáří. Funguje tisíce let a pravidelně produkuje realizované lidi. Každý jistě pochopil, že nemluvím o křesťanství a jeho vatikánských vůdcích. Sumasumárum a závěrem, jít svou cestou k realizaci, je to nejspolehlivější, co může být. Bohu žel, vždy tam, kde se něco organizuje, dříve nebo později zasmrdí falešný cíl. Do organizace je dobré vstoupit a sledovat její cestu. Avšak je potřeba mít vždy po ruce připravena zadní vrátka, být ve střehu a sledovat, zda nenastal čas řady oné společnosti raději opustit. Je pravdou, že existují společnosti staré tisíce let, kde k takové věci ještě nedošlo. Ale to musí být člověk hodně daleko aby poznal, kde je to opravdu čisté... Vstoupit do jakéhokoliv spolku či lože a uvázat se na celý život někdy dokonce pod podmínkou smrti které je více či méně zřetelná v hodině vstupu do organizace je pro hledajícího velkým omylem a neštěstím. Buďte opatrní, držím palce na cestě k nejvyššímu cíli a přeji mnoho štěstí..!

 Homepage